Cross Akademie

"Vstávat ospalče, doktor čeká." Usmál se Zero a pomohl ti vstát. "Ty sis teda našla místo ke spaní, no aspoň nemusíš do schodů, viď?" Pokračoval s úsměvem Zero načež tě z nenadání vzal do náručí. "Gomen, berle pro tebe nemám, takže tě k doktorovi dopravím po svém." Mrkl na tebe a zamířil k doktorovi.
Chtěla jsem ty dva obšťastnir nějakou trefnou a mírně provokativní hláškou, ale v tomhle mi zabránil Hanabusa a upřímě, vůbec jsem se nezlobila, ba naopak. Jen mě pěkně překvapilo, když si mě z nenadání k sobě přitáhl a vášnivě mě políbil. To kolem nás zrovna procházel Zero s Leilou v náručí. "Nenechte se rušit, škola počká." Provokoval Zero a s úsměvem nesl Leilu k doktorovi. A taky že jsem se rušit nenechala, jen co nás Zero přerušil, věnovala jsem Hanabusovi další sladký polibek. "Určitě příjdeme pozdě, ale co." Usmála jsem se na něj a objala ho.

"Takovou muší váhu? Samozřejmě." Usmál se Zero, když vtom ses k němu přitiskla a on se začervenal. "Em, moc se nerozespávej, už jsme tady." Upozornil těZero a vešel s tebou do malé bílé budovy. "Copak copak, to bude ta zlomená noha ze sklepa že?ů Ozval se silný ale přívětivý mužský hlas. "Hi, nesu vám pacienta, Toushiro san." Odpověděl Zero, to už u vás stál celkem vysoký a mladý muž s krátkými černými vlasy, pronikavýma zelenýma očima a brýlemi. "Tak šup s ní na lůžko, podíváme se na tu zlobivou kost." Usmál se doktor načež tě Zero položil na bílé lůžko a doktor Toushiro začal s kontrolou.
V tu chvíli jsem ruku v ruce šla s Hanabusou do třídy a nijak mi nevadilo, že po nás koukjí jeho faninky a že asi přijdeme pozdě. V tom ale Hanabusa prohlásil cosi o výměně pokojů a chytil mě kolem pasu. A samozřejměnásledoval ruměnec a nesmělý úsměv. "Mně to vadit nebude." Usmála jsem se něžně ho pohladila po tváři.

Doktor klidně zvedl hlavu a zamával ti před očima doktorským kladívkem. "Svou práci mladá dámo." Usmál se a odložil kladívko. "Tak tu nohu máte pěkně zlomenou, asi bych vám dal sádru, ale jelikož máte možnost se vyléčit sama a lépe že, tak vám dám jen berle. Tu nohu nesmíte namáhat a pokud možno, moc se nehýbejte. S vaší regenerací vám doporučuji dneska a zítra zůstat ležet a dlší den už by to mohlo být v pořádku." Oznámil mile doktor a podal ti berle. Zero ti pomohl vstát a tak konečně skončila tvá prohlídka u doktora.
"Klidně ji přemluvím i přes týden." Mrkla jsem na Hanabusu a v tu chvíli jsem byla tak šťastná, všechny ty chmurné myšlenky a vzpomínky jako by klesly úplně na dno a už se neopovážily vylézt. K čeru s nějakým Kuranem, já mám přátele a odhodlání, tak si dělej, co chceš! Pomyslela jsem si a přitulila se k Hanabusovi.

"Mně? Já problém mít nebudu, jsem prefekt a mám se starat o bezpečnost, dělám svou práci a proč se taky neulít, že?" Usmál se Zero a mrkl na Leilu. "Tak pojď ty marode, dovedu tě na kolej a pokud se nebudeš zlobit, chvíli ti budu dělat společnost." Dodal ještě Zero mile.
To už mělo za necelých pět minut zvonit a my teprv s Hanabusou vyšli schody k akademii. Ale jejda, přece jen se našel někdo, kdo by nám pokáral pozdní příchod, ještě lepší kdo. "Nějak pozdě, za chvíi bude zvonit." Řekl chladně Kaname a zaryl do mě svůj pohled. "Hi Kaname senpai." Řekla jsem bez většího zájmu a společně s Hanabusou zamířila do třídy. Mě už z míry nevyvedeš. Pomyslela jsem si a sundala si z krku obvaz.

Zero ti galantně otevřel dveře a pak teprve sám vešel. "Chceš donést něco k pití nebo k jjídlu?" Zeptal se hned starostlivě a usmál se na tebe.
Mezitím už se ve třídě objevil Yagari sensei, všechny si přísně změřil pohledem a pak si položil na katedru svou knihu. "Předpokládám, že nám chybí ta s tou nohou." Ujistil se o Leilině absenci a pak začal s výukou. Hm, vsadím se, že Leila má lepší zábavu. Napadlo mě a nejspíš to byla pravda.

"Jak chceš, pokud bys něco potřebovala, řekni mi." Usmál se na tebe Zero a sedl si na křeslo, která bylo poblíž tvé nové postele. "Arigatou." Poděkoval ti Zero a vzal si od tebe jednu tyčinku. "tak nám ta tvoje noha trochu narušila plány." Pokračoval Zero mile.
To už byla přestávka a mě čekaly ještě tři úmorné hodiny. "Vsadím se, že Leila se teď válí na gauči, cpe se čokoládovými tyčinkami a určitě je u ní Zero." Prohodila jsem jen tak, to se k nám přidal Takuma. "Faninky vás pěkně prohnaly, že? Chudák Leila, ta si z toho taky vzala svoje." Zapojil se do diskuze s úsměvem.

Tak tam s tebou Zero seděl a povídal si s tebou, až už opravdu musel jít. "Trochu dost jsem to přetáhl, ale nevadí, po škole se za tebou stavím, odpočívej." Rozloučil se s tebou, věnoval ti polibek a zmizel za dveřmi.
"No jo, padla zmínka, že si tteď Leila užívá a cpe se čokoládou zatím co my se učíme." Přitakal Takuma načež sestrhla debata jak dlouho asi Leila bude nocovat v hale. Za chviličku už začala další hodina a další nezáživné povídání učitele. Tak to šlo hodinu za hodinou až konečně skončila ta poslední a mohlo se jít na kolej, konečně konec vyučování.

Takuma jen pokrčil rameny. "Naposledy jsem je viděl ve třídě, pak už nevím, ale jestli si je odchytne Kaname sama, bude to problém." Odpověděl ti a Ruka s Akatsukim jen přikývli. "Dneska průšvih neplánuju." Usmála jsem se na ty čtyři, když jsem vešla dovnitř. Jen jsme se trochu zdrželi, proč taky spěchat? Vždyť teď máme volno, "Jak sis užila prohlídku a hlavně Zerovu společnost?" Zajímalo mě hned, ale odpověď jsem si dokázala představit.

"No jo, odpočívat, ty se budeš válet a my studovat." Usmála jsem se, to už se ale Hanabusa začal hádat o pokoj. Byla to teda podívaná sledovat tu výměnu pihledů mezi sourozenci. Mít s ním pokoj, hm, to bude něco. Jsem zvědavá, jestli proti tomu bude Kuran něco mít, ale prvně přemluvit Leilu, to půjde. Pomyslela jsem a popošla k Leile blíž. "Kudasai, koupím ti další balíček čokoládových tyčinek." Zašeptala jsem Leile do ucha v naději, že by mohla tuhle malou výměnu svolit.

Díko bohu za tyčinky. Usmála jsem se v duchu. "Máš je mít, hele a jak dlouho plánuješ spát v hale? Vždyť můžeš být přece u Hanabusy v pokoji." Zeptala jsem se, i když pravda, že když byla Leila v hale, nemusela s tou svojí nohou po schodech. "Tak výměna pokojů?" Zareagoval Akatsuki s šibalským úsměvem. "Myslíte, že to bude Kanamemu vadit?" Zeptala jsem se a něco mi říkalo, že z toho nebude dvakrát nadšený. "Jestli mi bude vadit co?" Ozval se najednou jehlo hlas a všichni v tu ránu ztichli a ztrnuli. On je snad všude! Pomyslela jsem si, ale chvíli ještě mlčela.