Cross Akademie

Celá unavená, zarmoucená a vyděšená jsem se bůh ví jak dlouho toulala po světě, nevěděla jsem kde jsem ani kam jdu. Neměla jsem v tu chvíli tušení, co se mnou bude. Nemám žádné jídlo, pití, nic a za nějakou dobu nepochybně dostanu chuť na krev, co potom? Mihlo se mi hlavou, ale odpověď jsem neznala. Tak jsem se toulala bůh ví kde další den a další, až jsem konečně zahlédla možnou pomoc. V dálce přede mnou se tyčila ohromná bílá budova a jak jsem se přibližovala, působila ještě ohromněji. "To je..." Zašeptala jsem nadějně a ano byla, opravdu jsem se dostala k Akademii Cross. Už jsem o ní slyšela, studovali tam jak upíři tak i obyčejní lidé, ten dávný sen, aby spolu upíři a lidé žili v pokoji. Už jsem byla u vchodu, když vtom mě vyrušil čísi hlas. "Kdo jsi a co tady chceš?" Trhla jsem sebou a už se připravila, že budu možná muset použít svou schopnost a bylo na mále, když jsem se otočila, spatřila jsem nějakého kluka v černé školní uniformě, měl kratší bílé vlasy a zvláštní bílé nebo spíš trochu nafialovělé oči, ale co hůř, mířil na mě pistolí, oprava pistolí proti upírům! "JMenuji se Midori Hana, prosím odlož tu zbraň, já nechci nikomu nic udělat, hledám jen pomoc." Odpověděla jsem mu, když v tom se ozval dívčí hlas. "Zero!!" Křikla jakási hnědovláska rovněž v černé uniformě. Její výkřik řečeného Zera vyrušil a on se otočil a k mé úlevě odložil svou zbraň. "Tos ji chtěl hned zabít? Pro boha nebuď tak ukvapený!" Vyčitala mu ta dívka. "A ty nebuď tak důvěřivá, Yuuki! Myslíš, že by se s tebou nějaký upír úrovně E vybavoval? Hned by tě zabil, nemůžeš všemu a všem věřit!" Opáčil se Zero, v tu chvíli jsem se cítila jako paté kolo u vozu. "Gomen, jen hledám pomoc. Přišla jsem o rodinu, o domov, chtěla jsem..." Začala jsem, ale opět mě někdo přerušil. "Co je to tady za hluk? Yuuki, Zero, jste v pořádku??" Řekl jakýsi muž s brýlemi a světlými vlasy staženými do copu, který se za mnou objevil jako přízrak. "Hi." Odpověděla Yuuki a Zero jen mlčky přikývl. "Tak pomoc? Rád pomohu, určitě z tebe bude dobrá studentka, pojď za mnou. A málem bych zapoměl, jmenuji se Kaien Cross, jsem zdejším ředitelem." Začal ten muž a popoháněl mě dál. "Yuuki, prosím pokračuj ve své práci a Zero, ty pojď s námi." Křikl ještě na ty dva načež Yuuki odešla opačným směrem než my a Zero beze slov zamířil za námi. Tenhle incident musel asi upozornit na mou přítomnost ostatní studenty. Napadlo mě, ale jen jsem dál mlčky šla za ředitelem a rozhlížela se kolem.

"Pověz Midori, říkalas, žes přišla o rodiče, že?" Přerušil najednou Kaien Cross to ticho. V tu chvíli mi hlavou proběhl celý ten hrozný den, ta spoušť v našem domě, mrtvá těla mých příbuzných, krev a Rido Kuran. "Hi, zabil je Rido Kuran." Odpověděla jsem smutně a pokusila se zapubit ty strašné vzpomínky. "Ach tak, nuže jsem rád, že se ti Akademie Cross stane novým domovem. Už ses seznámila se Zerem a Yuuki, jsou oba z Denní třídy a také jsou prefekti, mají na starost bezpečnost vůbec." Pokračoval Cross, byla jsem v tu chvíli ráda, že se věci vyvinuly takhle, nebýt téhle akademie, ještě bych bloudila v lese. Pomyslela jsem si a přitom se ohlédla na Zera, ten šel s kameným výrazem za námi, v tom se Cross zastavil. "Jen ještě jedna věc, Midori. Jako upírka máš nějakou zvláštní schopnost, že? O nic nejde, jen to budu muset zapsat, jen formality. Jaká je tedy tvá schopnost?" Zeptal se načež jsem mávla rukou směrem k jedné větévce na zemi, kterou vzápětí odnesl někam do dále proud vzduchu. "Aha, dobrá, tak pojďme. Jen vyplníme pár papírů, přidělím ti uniformu a Zero tě zavede za vedoucím Noční třídy, zá Kanamem Kuranem." usmál se Cross, to už jsme stáli před dveřmi jedné budovy a než jsem se nadála, už jsem seděla v ředitelně a jak Cross řekl, vyplnila jsem nějaké papíry, dostala jsem i učebnice a dle mého názoru pěknou uniformu, i když bych v té chvíli byla vděčná i za nějakou obnošenou a starou uniformu.
"Zero?" Kývnul na něj Cross načež mi Zero pokynul rukou, abychom šli a jak bylo vidět, moc se mu do řeči nechtělo. To ale mně celkem ano, chtěla jsem se s ním spřátelit, i když jsme nezačali zrovna slavně. No co, snad můžeme být přáteli, proč taky ne? Mihlo se mi hlavou a tak jsem se snažila jako vždy s každým se spřátelit. "Asi to s Yuuki nemáte lehké, myslím starat se tady o bezpečnost." Začala jsem trochu nešikovně a nečekala, že mi Zero odpoví, ale to mě překvapil. "Ani ne, takových nečekaných návštěv tady máme málo a jinak je tady klid, pokud nepočítám dobu, kdy Noční třída odchází na hodinu, však to zítra sama uvidíš." Odpověděl mi klidně. Tak mě Zero vedl přes areál akademie až k Měsíční koleji, v tu chvíli se ve mně mísilo štěstí, že jsem našla nový domov, zvědavost, jací asi jsou ostatní a obavy, jak mě mezi sebe přijmou. A bylo to tady, oba dva jsme vešli do prostorné a krásně zařízené haly Měsíční koleje.

Sotva jsem se rozhlédla kolem, kdosi do mě narazil a já spadla na zem. Když jsem se pak trochu vzpamatovala, zijstila jsem, že do mě narazila nějaká blonďatá holka a jak jsem z ní vycítila, byla to upírka. Taky mi bylo divné, proč by někdo z Denní třídy pobíhal po Měsíční koleji. Posbírala jsem tedy ze země svou uniformu, vstala a natáhla ruku k té neznámé. "V pořádku? Ohayou, jmenuji se Midori Hana." Usmála jsem se na ni. "Já už tu nejsem potřeba, pokud bys něco po mě nebo Yuuki chtěla, víš kde nás najdeš ne?" Ozval se Zero a aniž by počkal na odpověď, odešel.