Ples: týden před ním i den D

A bylo to tady, opět bylo ráno a další den už všem připomínal, že do plesu zbývají jen tři dny! Ano, už to tak bylo, čas utekl jako voda a ples se blížil. Žila jím snad celá akademie. Dívky z Denní třídy nemluvily o ničem jiném, neustále se hádaly která z nich bude tančit s Akatsukim, která s Takumou, která si řekne o tanec Kanamemu a kdo si zatančí s Hanabusou, prostě nežili ničím jiným. I kluci z Denní byli z plesu celí bez sebe, hlavně předseda, ten pořád básnil jen o Ruce, jak jí to vždy sluší a jak je nádherná. A i když to vypadalo, že Noční třídě je ples celkem jedno, opak byl pravdou. Taky v Noční se o tom hodně mluvilo, kluci už si představovali, jak je jako každý rok budou okupovat faninky a chlubili se, kterou z holek pozvali. Holky zase řešily šaty, boty a všelijaké doplňky, však co byste čekali od holek? Přece musejí být krásné a okouzlující pro své milované.Ale byli tady i takoví, kteří ještě neměli s kým jít na ples, jako třeba Takuma a bylo vidět, že v jednom kuse o něčem nebo že by o někom přemýšlí.
To se tohle ráno Noční třída vracela s hodiny a dnes bylo faninek opravdu dost a naši upíři byli doslova zasypáni pozvánkami, taky že ano. Když holt Zero holky z Denní nepustil dál, tak to prostě jednoduše svým oblíbencům hodily. Jediný Takuma byl pořád duchem nepřítomný.

Jak sedalo čekat, dívky z Denní třídy vrhaly po Yuuki buď závistivé nebo tázavé pohledy, ale když viděly, že je u ní Kaname, neřekly ani slovo. "Yuuki chan." Ozval se odněkud zezadu dívčí hlas, ale ne ledasjaký, to byla Yori, jak asi musela reagovat, když zijstila, že její nejlepší kamarádka teď chodí do Noční třídy?
Mezitím už jsme pomalu mířili k Měsíční koleji, když vtom si mě a Leilu odchytl Takuma. "Potřeboval bych pomoc." Řekl prosebným tónem a samozřejmě nasadil ten svůj úsměv, no řekněte mu ne. "Klidně, čeho se to týká?" Zareagovala jsem hned. "No, o tomhle se nechci bavit takhle venku, můžete teď na chvíli ke mně?" Odpověděl mi Takuma. "Hm, proč ne, jdeš Leilo?" Usmála jsem se a začala přemýšlet, copak může po nás zrovna Takuma chtít.

Každý z upírů měl svůj vlastní program, Yuuki se zapovídala se Shichi, Hanabusa s Akatsukim a Shikim někam zmizeli, Rima a Ruka vysedávaly v hale a já s Leilou jsme v tu chvíli už seděly u Takumi v pokoji. "Tak o co jde?" Usmála jsem se a byla jsem zvědavá, nečekala jsem, že by zrovna od nás dvou chtěl někdo jako Takuma poradit. "Leile jsem to už říkal, tak to řeknu i tobě. I když se to za chvíli asi všichno dozví slib mi, že to nikomu neřekneš, Midori." Zareagoval Takuma a já jen přikývla. "Možná jsem ukecaná, ale každé tajemství je u mě v bezpečí." Mrkla jsem na něj a bedlivě poslouchala každé slovo, které řekl. "Jde o ples, už jen tři dny a já nemám nikoho s kým bych šel." Začal vysvětlovat. "Vážně? Vždyť tady máš milion možností, jen jestli se můžu zeptat, máš na mysli někoho určitého? Já totiž znám jednu upírku, která by si taky ráda na ples někoho našla." Vyhrkla jsem a podívala se na Takumu. "Shichi." Odpověděl mi jak jinak než s úsměvem, ovšem tehle úsměv byl trochu rozpačitý. Jen to řekl, už se mi blýsklo v hlavě a já nasadila zářivý úsměv. "Super, myslím že to máš jisté, viď Leilo?" Usmála jsem se. neboť jsem si vzpoměla na můj nedavný hovor s Shichi.

"Nech to na nás." Mrkla jsem ještě na Takumu a pak s Leilou odešla a začala rozebírat, jak to teda uděláme, kde to provedeme a jestli je budem špehovat nebo ne, prostě řešení technických problémů. "Ne ne, prosím tebe, to by dopadlo. Určitě by to zase bylo "porušení školního řádu" a Shichi ani Takumovi bych žádný průšvih nepřála." Zamítla jsem jeden Leilin nápad. "A co fontána? Ne, to je moc okoukané, chce to něco neobvyklého, romantického, někde kde budou mít soukromí, co je třeba dostat k Takumovi na pokoj? Shikiho bychom nějak zabavily a hotovo! Ale to je na nic, já nevím, co myslíš?" Přemýšlela jsem nahlas a pořád ne a ne být spokojená s tím, co mě napadlo. To na nás najednou narazil Hanabusa a hned se zajímal, copak to s takovým zápalem řešíme. Leila mu nechtěla říct ani slovo a tak už chtěla odejít, jenže to mě Hanabusa chytl a začal lechtat. No k mé smůle jsem hrozně lechtivá a tak jsem málem brečela smíchem, až jsem se konečně nějak vymanila s Hanabusova objetí a něžně ho políbila. "Nic nikomu neříkej, jen chceme s jednou maličkostí pomoct Takumovi, takové malé překvapení." Usmála jsem se na něj. "Já budu mlčet jako hrob, třeba bych vám mohl pomoct, já nic neřeknu." Žadonil Hanabusa a dělal psí oči. V tu chvíli mě něco napadlo aneb jak nic nekecnout. "A kdepak jsi byl ty se Shikim a Akatsukim?" Usmála jsem se vítězně. "My, no em, to je, to je tajemství!" Dostal ze sebe Hanabusa. "Tak vidíš, ale myslím, že by se nám tvoje pomoc později mohla hodit. My to jen s Leilou do podrobna promyslíme." Mrkla jsem na něj a zadívala se mu do jeho nádherných a krásně živě modrých očí.

No a jak měla Leila ve zvyku, hned se vypařila a tak jsem se s Hanabusou šla projít. Mluvili jsme o všem možném, ale hlavně o Takumovi, ale já nic nechtěla říct, dokud nevymyslím nějaký kloudný plán. Dobře, dejme tomu že to bude u Takumi v pokoji. Takže až tam Takuma ani Shiki nebudou, chtělo by to tam, hm stoprocentně květiny, jo květiny! Zijstíme si, jaké má Shichi nejraději. Dobře pak si Leila odchytne Shikiho, aby tam náhodou nerušil, já tam nějak nenápadně dostanu Shichi a Hanabusa by se mohl postarat o Takumu. Jo, to by šlo, to by mohlo vyjít! Přemýšlela jsem, až jsem konečně vykutila jakýsi pokus o plán. "Myslím, že to mám. Pojďme najít Leilu." Usmála jsem se a doufala, že nám tenhle malý plán vyjde vždyť už do plesu zbývají jen tři dny! Čirou náhodou jsme Leilu zahlédli na jedné lavičce. "Tam je, hele že tam budu dřív!" Usmál se hanabusa a už uháněl k Leile. "Tak to těžko!" Zavolala jsem na něj a taky se rozběhla, už mě na nepatrný kousek předehnal, když vtom mě něžně chytl kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. Já jsem já a tak se samozřejmě dostavil ruměnec, ale to mi nijak nevadilo. "Dobře, vyhrál si." Vydechla jsem. "A cena pro vítěze?" Žertoval Hanabusa, načež jsem mu věnovala sladký polibek. "Leilo, mám to vymyšlené!" Zajásala jsem hned jak mě Hanabusa pustil a začala vysvětlovat svůj plán.

"Tak fajn, hele takže zaprvé, zijstíme si, jaké květiny má Shichi ráda. Zadruhé třeba ty zabavíš Senriho, aby nešel do pokoje, zatřetí Hanabuso, pokusíš se tam dostat Takumu jo? A začtvrté se do Takumova pokoje pokusím dostat Shichi a je to." Vysvětlila jsem a znovu si začala přemítat, jak to teda všechno uděláme. Jak jsem tak koukala kolem a čekala, co mi na to Leila řekne uvědomila jsem si, že už jsme prošvihli vyučování! "To snad ne! Vždyť my jsme zameškali hodinu!" Vyděsila jsem se, na studyjních výsledcích mi totiž záleželo. Sotva ale kdokoliv stačil cokoliv říct, ozval se poblíž nás jakýsi zvuk a já letmo zahlédla něco kousek od nás no nebo spíš někoho. Stála tam jakási blondýnka a upírala na nás už od prvního pohledu velké a zřejmě tmavě modré oči.