Cross Akademie

"Ty bys asi nechtěla strávit ples tím nudným, chladným a strašidelným prefektem, že? Víš myslím tam toho Zera." Žertoval s tebou, to ale zrovna vešel dovnitř Takuma a zatvářil se trochu rozpačitě a překvapeně. "Já nebudu rušit." Usmál se a jako blesk upaloval do svého pokoje.
Mezitím mě Hanabusa vzal na to nádherné místo, ta krásná romantický fontána a kolem rudé růže, pořád to působilo tak kouzelně a úchvatně. Tam se mě Hanabusa zeptal na ples, já se na momentík zasnila a zrudla. "Ne, já stále čekám na svého prince na bílém koni." Odpověděla jsem a podívala se mu do jeho nádherných očí.

Zero se nad tvou poznámkou usmál a políbil tě. "Řekni, jaké květiny máš ráda?" Zeptal se mile a pohladil tě po tváři.
V tu dobu jsem stále byla s Hanabusou u fontány. Nad jehou poznámkou jsem se usmála a zavřela oči. Cítila jsem jeho něžný dotek na mém krku, jak mi něco připínal, na malou chvíli mě napadlo, jestli to není ten náhrdelník z města. Mihlo se mi hlavou, ale ještě jsem se neodvážila otevřít oči. "A teď je otevři." Řekl mile Hanabusa načež jsem se podívala na to, co mi připnul na krk. Opravdu to byl on, byl to ten náhrdelník se skleněnou růži, nádherný, přesně se mi hodil k náušnicím a co víc, on mi ho koupil, dal mi ho, mě! Jásala jsem v duchu a na obličeji se mi rozzářil úsměv. "Arigatou, je, je nádherný!" Poděkovala jsem Hanabusovi a nevím kde se tohle ve mně vzalo, ale přitáhla jsem si ho k sobě a políbila ho.

"Dobře, uvidíme se zítra, už musím jít, holt práce prefekta." Rozloučil se s tebou Zero, políbil tě znovu a odešel. To už vylezl z pokoje Takuma samozřejmě s úsměvem na rtech. "Koukám, že už tanečníka máš." Usmál se, sešel po schodech dolů asednul si.
Já byla taky šťastná, taky kdo by nebyl, kdyby se měl tak jako já? "No, budu mít červené šaty s třpytivými černými květy." Odpověděla jsem mu s úsměvem. "Co myslíš, pozval už Akatsuki Ruku?" Napadlo mě najednou a já Akatsukimu přála, aby mu to vyšlo.

Takuma galantně odmítl tyčinku a zamyslel se. "Něco ti řeknu Leilo, ale prosím, neříkej to nikomu." Řekl Takuma a podíval se na tebe. "I když, ty to stejně kecneš že?" Usmál se, ale dál nehodlal mluvit, dokud mu buď nepotvrdíš nebo nevyvrátíš jeho doměnku.
Mezitím jsem si s Hanabusou povídala o všem možném a hlavně o plese. "Tak doufám, že jim to výjde." Usmála jsem se, když v tom Hanabusu napadlo, že bychom si mohli zatančit. "Ráda." Souhlasila jsem, tanec mě vždy bavil a návíc společenské tance mi celkem šly.

Takuma se uvolnil a nasadil svůj známý výraz alá sympaťák. "Tak dobře, věřím ti." Řekl a začal povídat. "Jak si mluvila o Shichi, tak jsem o tom už přemýšlel a ne jednou. Abych řekl pravdu, mně se Shichi líbí. Je milá, hezká, je s ní zábava, ale vždycky když se jí chci zeptat, jestli by se mnou nešla na bál, vždycky mám jakoby strach, bojím se, že by mě odmítla. V těhle věcech nemám holt zkušenosti třeba jako Hanabusa, ten už měl určitě známostí viď?" Vyklopil ze sebe.
Mezitím jsem s Hanabusou tančila okolo fontány a jak jsme se u toho nasmáli a pobavili. A přišla další pirueta, jenže ovej. Dlažba okolo fontány není jako taneční parket, na kterém se nepovalují větvičky, jenže tady ano. A já samozřejmě zase zakopla a málem zhučela do vody, ale naštěstí jsem si jen nechtěně sedla na okraj fontány a Hanabusu omylem strhla sebou. "Ach gomen, štěstí, že jsme nespadli do fontány." Usmála jsem si a doufala, že jsem to nezakřikla jak mám ve zvyku.

Takuma se trochu podivil. "Neboj, neřeknu to nikomu, ale to mě překvapilo. No nic, asi máš pravdu, zkusím to a pak ti řeknu, jak to dopadlo." Usmál se. "No, dle Zerovi návštěvi soudím, že se na ples těšíš, jen si vyléčit tu nohu, ale týden je dost čqsu, však zítra už máš jít normálně do školy." Pokračoval v debatě Takuma.
"To nic, moje chyba." Zasmála jsem se a pokračovala v tanci, až za námi bylo další kolečko a mi skončili v taneční póze u okraje fontány. "Tak s takovou se na ten ples těším ještě víc než předtím." Řekla jsem mile a věnovala Hanabusovi sladký polibek.

Tentokrát si Takuma s díky vzal a samozřejmě se usmál. "Tak ukaž, třeba bych ti mohl poradit." Nabídl se chotně.
Zatím co se Layla vybavovala s Takumou, já tančila s Hanabusou, jenže ouha. Jakýsi nezvaný host či co nás vyrušil a já se lekla tak, že jsem zakopla, spadla na Hanabusu a společně jsme skončili ve fontáně! "No vidíš, jakou to máš nešikovnou tanečnici, gomen, dobrý?" Omluvila jsem se a odhrnula si z obličeje pár pramínků mokrých vlasů.